Změny v pravidlech platných od 1. ledna 2019 – 9.
Dalibor Procházka, Středa 7. listopadu 2018
Devátý díl našeho seriálu bude jeden z nejdůležitějších. Bude totiž zasvěcen té patrně nejviditelnější a hlavně nejpodstatnější změně, kterou si navíc budou muset všichni hráči dobře osvojit. Půjde o spouštění (dropování) míče.
Hned na úvod si řekněme, že nedochází pouze ke změně samotného způsobu spouštění, ale že jde o celkovou komplexní změnu, která je výsledkem dlouhých debat. Průběžně bylo diskutováno nespočet možných variant a ještě nedlouho před finalizací textu vypadalo příslušné pravidlo (konkrétně Pravidlo 14) podstatně jinak.
Ale bylo vůbec potřeba měnit něco, co má drtivá většina golfistů natolik zažito (i když to třeba vždycky neprovedou perfektně)? Jaká vůbec byla motivace pro tuto změnu? Důvodů bylo hned několik, za ty hlavní lze uvést zejména celkové zjednodušení a zrychlení procesu spouštění, sjednocení principů a postupů, prevence zbytečných chyb a tím i možných trestů a také určité navýšení míry spravedlnosti při úlevách. Každý ze stávajících i nových aspektů má přitom často dopad hned do několika z uvedených motivačních oblastí. Ale projděme si to hezky popořádku.
Jako první zmíníme sjednocení významu pojmu délka hole. V současnosti to dost záleželo na hráči, a i když si většina brala na měření driver, leckdy se dalo chytračit. Nově už ne, protože jde o délku nejdelší hole kromě patru (aby neměla „košťata“ nespravedlivý vliv), kterou má hráč v bagu. Tedy typicky driver nebo dlouhé dřevo. Samozřejmě nebude trestné, když to hráč v první instanci nevyměří úplně přesně nebo to udělá jinou holí, ale pro případ jakéhokoli sporu či potřeby měření se bude vždy brát zmíněná délka.
Druhé sjednocení je v tom, že bez ohledu na to, o jakou úlevu jde (jestli s trestem či bez trestu), může hráč použít jakýkoli míč, ne nutně ten původní, a to i když ho má k dispozici (třeba při úlevě z cesty). Není tedy nutné přemýšlet, jestli na to má hráč nárok, nebo ne. Na druhou stranu to znamená, že když omylem místo původního míče spustí jiný, který má v kapse pro případ provize nebo který předtím při hledání našel, je takový míč ve hře, i když to tak hráč vlastně nezamýšlel, a hráč s ním musí pokračovat.
Za hlavní sjednocující princip lze ovšem brát, že míč se vždy bude spouštět do oblasti úlevy, která je určena referenčním bodem (v závislosti na tom, o jakou úlevu jde, zde ke změně prakticky nedošlo) a velikostí, která je většinou jedna délka hole, pouze u trestné úlevy do strany (červená trestná oblast nebo nehratelný míč) jsou to dvě délky hole, samozřejmě ne blíže jamce, než daný referenční bod. To platí i v případech, kdy se v současnosti spouští na určitý bod (třeba při opakování rány) nebo na linii (třeba žlutá voda) – nově se i v těchto případech určí referenční bod a výseč (resp. její část) o velikosti jedné délky hole.
Jedinou komplikací je, když při úlevě po linii žádný referenční bod neoznačíme – pak se jako takový bere průmět bodu, kam byl míč spuštěn, na danou linii. To ale na druhou stranu znamená, že když nám v takové situaci míč skočí dopředu, je to důvod pro opakování spuštění, protože míč bude blíže jamce, než referenční bod. To by mělo zamezit zbytečným problémům a chybám, kdy třeba při dropování vody po linii hráč často nevěděl, zdali je po takovém dropu jeho míč ve hře (většinou byl), nebo zdali má spuštění opakovat (což leckdo udělal a zadělal si tak na pořádný problém).
Nedosti na tom, míč se bude navíc muset v příslušné oblasti úlevy i zastavit! V současné době je povolen doběh až dvou délek hole, což jednak znamená další měření, ale hlavně často vede k chybám, kdy hráč opět leckdy neví, zdali je jeho míč, který se vykutálel z výseče, ve hře (většinou ano), nebo zdali má spuštění opakovat. Takže zase procesní zjednodušení, byť za cenu určitého omezení. V současnosti hráč mohl využít třeba sklonu terénu a dostat se do výhodnější pozice mimo původní výseč – zejména u beztrestné úlevy se to mnohdy hodilo. Nově bude dostupná míra úlevy leckdy menší, ale je to tak spravedlivější v tom, že výseč je jednotně daná, bez ohledu na to, jaký odskok a kterým směrem nabízí.
No jo, řeknete si, ale míč má často tendenci hodně odskakovat! To taky nemusí nikdy skončit! A právě proto přichází ta navenek nejvíc viditelná změna, když namísto ze současné výše ramen bude hráč míč spouštět z výšky kolen (myšlena je výška ve stoje, i když při samotném dropování si může hráč třeba přidřepnout). Cílem je, aby rychlost míče byla menší a míč tak méně odskakoval, zároveň aby ale byl zachován prvek náhody (a míč nebyl de facto umisťován). Bude si to samozřejmě chtít zvyknout, ale to je jen otázkou času. Koneckonců není to první podobná procesní změna, stávajícím způsobem se dropuje až od roku 1984, předtím se dropovalo dozadu přes rameno.
Poslední změnou je to, že když míč po prvním dopadu na zem náhodou zasáhne nějakou osobu nebo výstroj, nepovažuje se to za chybu a spuštění je platné. Nesmí jít ale o úmysl, jako když si hráč vědomě stoupne tak, aby se o něj míč po spuštění zastavil.
Zbytek už je stejný – musí jít o spuštění, míč nelze házet nebo roztáčet. Když něco pokazíte (třeba míč omylem spustíte po staru), můžete to napravit předtím, než odehrajete. Nesprávně provedená spuštění (nesprávným způsobem nebo na nesprávné místo) se nepočítají do dvou vyžadovaných opakování. Započítávají se jen správně provedená spuštění, při kterých se míč zastaví mimo oblast úlevy (třeba mimo výseč, blíž jamce než je referenční bod nebo zpátky v překážení), napotřetí pak míč umisťujete na místo, kde dopadl na zem při druhém spuštění.
Takže můžete pomalu začít trénovat, trefit výšku kolen!
Předchozí publikované díly: