Petr Hrubý hráčem měsíce v univerzitní konferenci

Na střední školu jste chodil v USA, dokážete říct rozdíl mezi českou a americkou střední školou? Jak byste naopak popsal přechod z americké střední školy na univerzitu?

V Americe je hodně pravidel, na které jsem si musel zvykat. Například nosit uniformu rozhodně nebylo něco, co bych si užíval, ale postupně jsem si na to zvykl. České školy dávají studentům více svobody, naopak americké školy naučí své studenty systematičnosti, umí je navést tím správným směrem.

Přišel vám díky studiu na střední škole v USA přechod na americkou univerzitu jednodušší? Jaké jsou pak největší rozdíly, které jste zaznamenal?

Rozhodně, věděl jsem, jak vše chodí, rozuměl jsem učitelům v hodinách a bylo pro mě jednodušší seznámit se, najít si kamarády. Vše samozřejmě díky tomu, že jsem se na střední v USA zdokonalil v angličtině. Rozdíl mezi střední a vysokou v USA je ten, že na střední jsem měl jasně daný rozvrh, každý den jsem byl na nohou od půl sedmé ráno do devíti večer. Na vysoké máme také spoustu povinností, ale máme poměrně dost času mezi hodinami ve škole a po trénincích. Na vysoké mám daleko více volnosti, což mi dává možnost vytvořit si svůj vlastní rozvrh.

Letošní sezóna byla pro vás skvělá, nejprve jste z kraje roku skončil šestý na Dustin Johnson World Junior Championship v USA, navázal jste třetím místem na Faldo Series Asia Grand Final. V Česku jste byl druhý na červnovém Czech Classic a stal jste se dorosteneckým mistrem ČR. Jak vás tyto úspěchy motivovaly a naladily na začátek nové kapitoly na University of Washington?

Přestože jsem měl v sezóně některé úspěchy, rozhodně nemám pocit, že by byla nějak výjimečně vydařená. Určitě je to krok vpřed, ale musím přiznat, že jsem se v určitých částech sezóny musel se sebou trochu poprat, nechtělo se mi trénovat, byl jsem unavený. Hned jak jsem však nastoupil na univerzitu, uvědomil jsem si, jak moc pro mě golf znamená a jak skvělý sport to je.

College golf jste odstartoval 38. místem na domácím turnaji Husky Invitational, poté se vaše výsledky jen zlepšovaly. Sezónu jste zakončil dvěma čtvrtými místy v Marylandu a na Havaji, čemu připisujete takové zlepšení?

Bylo mi ze začátku jasné, že to nepůjde hned, že si budu muset zvyknout na atmosféru univerzitního golfu. I přesto, že jsem nezačal úplně nejlíp, kouč mi věřil a nominoval mě i na další turnaje. Zpočátku jsem hrál pouze individuální soutěže, ale i když se mé výsledky do týmových nepočítaly, byl jsem pořád se svými novými spoluhráči. Na Havaji už jsem hrál za tým. Miluju to. Poslední dva turnaje jsem se cítil být ve formě, byl jsem v pohodě a věděl jsem, že mám šanci na dobré výsledky.

Minulý týden jste byl vyhlášen Hráčem měsíce za listopad v konferenci Pac-12. Co pro vás toto ohodnocení znamená?

Určitě to pro mě znamená mnoho, i když to bylo pouze díky turnaji na Havaji, neboť to byl jediný turnaj, který jsme v listopadu hráli. Tímto oceněním to pro mě nekončí, dívám se na to jako na pochvalu za dobrou práci. Teď je na mně, abych to byl schopný opakovat i v budoucnu.

Jako tým jste letos vyhráli hned tři turnaje. Jak si rozumíte s koučem a spoluhráči?

Se svými spoluhráči trávíme neskutečné množství času, žijeme spolu a téměř není den, kdy se s někým z nich nevidím. Všichni jsou velice energičtí a svou energii šíří mezi ostatní. Inspiruje mě to, chci být také takový. S kouči si rozumím výborně, oba - Alan i Thomas - jsou neskutečně soutěživí, to mi vyhovuje. Řekl bych, že s nimi mám skvělý vztah.

Jaké jsou vaše golfové plány po vánočních prázdninách?

Po Vánocích máme asi tři týdny na trénink a na to dát se do formy na novou sezónu. Pak na konci ledna hrajeme turnaj v Tucson v Arizoně.

FOTO Univerzitní web