Ohlédnutí Filipa Jakubčíka za WATC

„S odstupem času můžu říct, že vystoupení celého našeho týmu bylo fakt super,“ tak začíná vyprávění Filipa Jakubčíka, který společně s Petrem Hrubým a Louisem Kleinem dosáhl na WORLD AMATEUR TEAM CHAMPIONSHIPS na fantastické osmé místo ve skvěle obsazeném turnaji, kterého se účastnila celá světová špička figurující na prvních příčkách žebříčku WAGR: Gordon Sargent, Christo Lamprecht a Nick Dunlap, tedy první tři hráči v žebříčku, a mohli bychom jmenovat mnohé další. „S některými hráči se pravidelně setkáváme při univerzitních turnajích, takže se už známe, normálně se bavíme, nebo si zahrajeme kulečník jako třeba teď s Petrem proti Christo Lamprechtovi a jeho kámošovi. To, že je to světová jednička, nikdo neřeší, prostě všichni tu jsou zapálení sportovci, kteří si to po turnaji ještě rádi rozdají s ostatníma i při jiném sportu,“ uvádí nás do obrazu Filip Jakubčík.

Při odpovědi na otázku, zda tým necítí po druhém kole trochu zklamání, se Filip svěřuje: „Všichni si můžou být jisti, že jsme do toho dali všechno. Naším tajným přáním bylo ještě před turnajem páté místo. Po druhém dni to vypadalo skvěle, čtvrtá příčka byla hustá, fakt jsme měli radost. Moc dobře jsme si byli ale vědomi toho, že se hraje na 72 jamek a předčasné oslavy či nějaká velká očekávání nejsou prostě namístě. Vždycky to může být totiž lepší, ale taky daleko horší. Konečné osmé místo pro nás tedy rozhodně žádným zklamáním není.“

Ve třetím, ale i čtvrtém kole se Jakubčík objevil na leaderbordu na první příčce celkového pořadí. Zda ho hlavně v posledním kole nerozhodila nervozita z výsledku, komentuje slovy: „Čtvrtý den jsem samozřejmě věděl, že jdu dobře, ale já o tom nepřemýšlím. Průběžné výsledky můžou totiž pěkně svazovat a já si takovéto zbytečné tlaky na sebe nikdy nevytvářím. Vím, že se hraje na osmnáct jamek, a to je rozhodující,“ a dále už vysvětluje konkrétní situace na hřišti: „První devítka se mi zdála být lehčí, proto i ty výsledky, a s druhou jsem se trochu pral, ale nic zvláštního. Ve čtvrtém kole jsem dal „jen“ tři bogey. Při jednom z nich hrozně foukal vítr zleva doprava. Oba moji spoluhráči to dali přede mnou do pravé vody. Rozhodl jsem se tedy, že to zahraju víc doleva, vítr mi to vezme doprava a bude to v pohodě. No a vítr mi to nevzal a šlo to do levé vody. Prostě tak to je. Rozhodnutí bylo správné, všechno promyšlené. Pro tuto ránu bych se za těchto podmínek rozhodl znovu. Prostě to jen nevyšlo.“

Celý rozhovor vznikal v době, kdy Filip doháněl svoji školu, navíc ho po jeho vystoupení v Emirátech provází tzv. jet lag – pásmová nemoc: „Začátek sezóny byl tak nabitý, že nabitější být ani nemohl. Michigan, Washington, Chicago, Dallas a odtud rovnou do Abú Dhabí s časovým posunem 11 hodin. Jsem fakt rád, že mne jet lag chytl až teď v Arizoně, jinak bych se v Emirátech pěkně motal.“

Je potřeba vyzdvihnout nejen poslední vystoupení Filipa Jakubčíka za českou reprezentaci. V Michiganu se umístil na dělené šesté příčce, ve Washingtonu v turnaji Sahalee Players Championship byl na samostatné třetí pozici. V Illinoisu v silně obsazeném turnaji za účasti Christo Lamprechta a Nicka Dunlapa, které následně potkal na turnaji WATC, zahrál nejlepší týmový výsledek a v celkovém pořadí obsadil dělené 21. místo. „Začátek podzimního semestru byl na výsledky hodně dobrý a jsem rád, že mi forma zůstala i do Emirátů. A co mám v plánu v nejbližší době? Dodělat pořádně všechno, co jsem ve škole zameškal, a dál trénovat a připravovat se na další turnaje,“ zakončuje své vyprávění Filip Jakubčík.

Foto: Zdeněk Sluka