Kedroňová při premiéře na LPGA obstála mezi světovou elitou

Kanadské turnaje v posledních letech přinesly dvěma českým amatérkám příležitost vyzkoušet si golf na nejvyšší profesionální úrovni. Po Denise Vodičkové, která si CPKC Women’s Open zahrála v roce 2024, se letos na start turnaje LPGA postavila také Veronika Kedroňová. A od postupu do víkendových kol ji dělila jediná rána.

Denisa Vodičková získala před dvěma lety pozvánku na CPKC Women’s Open díky vítězství na World Junior Girls Championship 2023. Letos se podobnou cestou vydala Veronika Kedroňová. Start v Royal Mayfair Golf Clubu v Edmontonu si zajistila vítězstvím na Women’s Canadian Collegiate Invitational 2025 a po červnovém U.S. Women’s Open si poprvé vyzkoušela také standardní turnaj LPGA Tour.

A rozhodně na něm nebyla jen do počtu. Do CPKC Women’s Open vstoupila kolem za 69 ran, jednu pod par hřiště, po kterém jí patřilo dělené 39. místo. Také ve druhém kole se dlouho držela bezpečně uvnitř postupových pozic. Ještě pět jamek před koncem byla s celkovým skóre −3 ve třetí desítce pořadí.

Až závěrečné jamky ji připravily o možnost pokračovat o víkendu. Druhé kolo dokončila za 72 ran a s celkovým výsledkem +1 zůstala pouhou jednu ránu za hranicí cutu. Především však při svém prvním startu na běžném turnaji LPGA ukázala, že se dokáže pohybovat konkurenceschopně i mezi hráčkami světové špičky.

Pro Veroniku Kedroňovou byl start v Edmontonu především první zkušeností s běžným turnajem LPGA Tour. „Oproti univerzitnímu golfu je celé prostředí mnohem profesionálnější. Je kolem toho víc lidí, víc organizace a je znát, že pro hráčky je to jejich práce a každý týden fungují v podobném režimu,“ popsala česká amatérka.

Zkušenost zároveň odlišovala od červnového U.S. Women’s Open. „U.S. Women’s Open na mě působilo jinak hlavně tím, že je to major a celý turnaj je kolem toho postavený jako opravdu obrovská událost. CPKC mi naopak dalo mnohem lepší představu o tom, jak vypadá běžný turnajový týden na LPGA Tour.“

Právě přirozenost, s jakou se v prostředí LPGA dokázala pohybovat, pro ni byla jedním z nejdůležitějších poznatků. „Asi nejvíc mě potěšilo, že mi to prostředí nepřišlo nějak cizí nebo nepřirozené. Po chvíli jsem přestala řešit, že jsem na LPGA, a brala jsem to prostě jako turnaj, ve kterém chci hrát co nejlépe.“

Přitom sama cítila, že do turnaje nevstupovala v ideální formě. Především hra z odpaliště nebyla podle jejích představ a husté roughy chyby výrazně trestaly. Přesto dokázala první kolo zahrát za 69 ran. „Moc hezky jsem puttovala a hra železy byla taky velmi dobrá, takže jsem dokázala využít šance, které jsem si vytvořila, a zároveň zachránit situace, do kterých jsem se dostala po horších odpalech.“

Důležitější, než samotné skóre pro ni bylo zjištění, že se mezi hráčkami LPGA necítila herně nepatřičně. „Nesnažila jsem se nic vymýšlet nebo dokazovat, prostě jsem hrála svůj golf. A během toho kola jsem opravdu měla pocit, že se s těmi hráčkami můžu úplně v pohodě měřit.“

O to více ji mrzel závěr druhého kola. Ještě pět jamek před koncem byla bezpečně uvnitř cutu, situace se ale začala měnit po minutém krátkém puttu. „Potom se začala jedna věc nabalovat na druhou a měla jsem pocit, že se vytvořilo momentum, které jsem nedokázala zastavit.“

Na poslední jamce navíc vycházela z předpokladu, že k postupu potřebuje birdie. Proto zvolila agresivnější útok na zadní pozici vlajky, green přehrála, a nakonec zapsala bogey. Teprve následně zjistila, že jí k postupu chyběla jediná rána. „Mrzelo mě to o to víc, protože jsem turnaj měla dlouho dobře rozehraný a závěr jsem nezvládla tak, jak jsem mohla. Je to určitě situace, kterou si budu pamatovat, protože právě podobné momenty se musím do budoucna naučit zvládat lépe.“

Na svůj start přitom čekala téměř rok od vítězství na Canadian Collegiate Invitational. Sama připouští, že zkušenost z U.S. Women’s Open jí výrazně pomohla. „Už jsem věděla, jak sama reaguju v tak velkém profesionálním prostředí, co mě během týdne čeká a jak si kolem toho nastavit vlastní režim. Díky tomu jsem se tentokrát mohla mnohem rychleji dostat do svého normálního turnajového módu.“

Letošní sezona Veronice Kedroňové nabídla mimořádnou řadu zkušeností od Augusty přes U.S. Women’s Open a Arnold Palmer Cup až po CPKC Women’s Open. Právě poslední start jí znovu ukázal, kam by měla směřovat další práce.

„Už nemám pocit, že je profesionální golf nějaká úplně jiná úroveň, ke které mám ještě strašně daleko. Naopak vidím části své hry, které považuju za svoje silné stránky a o kterých vím, že můžou fungovat i na téhle úrovni.“

Za cenné považuje především to, že všechny tyto zkušenosti získává ještě před přechodem k profesionálkám. „Měla jsem možnost si tu další úroveň trochu osahat nanečisto, zjistit, jak to celé funguje, jak se v tom prostředí cítím a kde přesně moje hra stojí. A myslím, že až jednou přijde čas přejít mezi profesionálky, bude pro mě obrovská výhoda, že už pro mě tohle prostředí nebude úplně neznámé.“

Foto: Getty Images / Ryan Sirius Sun