Mezinárodními mistry ČR na rány jsou Bača a Bujáková

Nejvýznamnější domácí šampionát, kterým Mezinárodní mistrovství ČR ve hře na rány je, přispěl svým letošním mimořádným ročníkem nejméně dvěma historickými zápisy. Poprvé mohli fanoušci tento šampionát sledovat v přímém přenosu a televizních vstupech díky kamerám České televize. Zcela zaplněné startovní pole turnaje tvořili účastníci z rekordních 18 zemí. Turnaj přinesl i některé mimořádné individuální výkony a příběhy. Fantastické první kolo za 65 ran předvedl Tomáš Fašina, díky nimž se i po cutu dělil o prvenství s pozdějším šampionem Matějem Bačou. Vítězka Barbora Bujáková slaví nejprestižnější domácí titul navzdory tomu, že měla za sebou dlouhý rok bez golfu kvůli operaci.

Startovní pole mužů i žen bylo natolik nabité silnými jmény, že se těžko hledali jasní favorité. Nicméně mezi muži se např. Jakub Dalibor Sutor nijak netajil svým snem o obhajobě titulu, i když po cutu to na ni nějak výrazně neukazovalo. V čele byl Matěj Bača pronásledován Tomášem Fašinou – oba shodně se 137 ranami – Sutor byl po dvou kolech na 18. příčce se ztrátou šesti ran na čelo.

Oba rivalové Bača a Sutor zahráli ve 3. kole 68 ran, odstup mezi nimi ale před posledním kolem byl stále šest ran. V sobotním finále se ale Sutor pustil do stíhací jízdy, která gradovala v závěru hrou o rozstřel. Na srovnání skóre však nedošlo a Matěji Bačovi kola 69, 68, 68, 71 a skóre 276 ran nakonec stačily na zisk titulu mezinárodního mistra ČR na rány.

Přestože Bača finálové kolo hodnotil jako své nejhorší na turnaji, náskok udržel a na otázku k nastavení hlavy před rozhodujícím kolem odpověděl: „Šel jsem do toho úplně se stejným mindsetem jako do těch prvních tří kol. Šel jsem hrát co nejlepší výsledek, hrál jsem jenom sám na sebe a vůbec jsem se nesnažil dívat ani na ostatní hráče, jak hrají. Až po první devítce, kdy už jsem byl takový vyklidněný a věděl jsem, jak hraju a co asi od sebe čekat, tak jsem začal už trošku sledovat na druhé devítce výsledky ostatních a pokusil se podle toho nějak zařizovat.“

Turnaj nakonec ovládl s náskokem dvou ran. Při hodnocení toho, v čem byla jeho hra lepší než u soupeřů, zůstal při zemi: „Já si myslím, že se dařilo hlavně hrát z týčka do greenu, na greenech to vázlo. Tohle hřiště je hodně puttovací, což se mi moc nevedlo, ale přesto to stačilo na vítězství, takže tady tohle je těžká otázka.“

Klíčový moment celého závěru přišel na předposlední jamce. Na sedmnáctce totiž dokázal Bača zahrát birdie, čímž si vytvořil rozhodující polštář: „Věděl jsem, že to už bude takový poslední drive, který musím trefit dobře nebo nikam do hry. Takže když jsem ho potom trefil, tak z toho byla docela krátká hůl do greenu. Určitě mi to birdie hodně pomohlo, protože mít náskok jen jednu ránu by nebylo úplně příjemné.“

Zisk mistrovského titulu má pro něj velkou váhu a o svých dojmech ze získaného trofeje dodal: „Určitě budu vzpomínat jenom v dobrém. Každé vítězství je důležité a víme, že vždycky je těžké vyhrát turnaj. Musí se hrát vždycky nejlepší golf po čtyři dny, ta konzistence musí být velká, takže určitě jenom v dobrém.“

Nakonec stříbrný Jakub Dalibor Sutor do finálového kola vstupoval se značným odstupem na čelo, přesto měl o své taktice jasno: „Šel jsem do toho s tím, že chci zahrát co nejnižší skóre, protože mi na Matěje chybělo asi šest ran. Říkal jsem si, že musím na začátku přežít ‚údolí smrti‘, obejít první jamky co nejblíže paru a po šestce to rozjet. To se povedlo – na sedmičce jsem zahrál eagle a hned na osmičce birdie. Pak jsem z toho i trošku znervózněl, protože jsem se na leaderboardu dotáhl nahoru. Tlak jsem ale zvládl docela dobře, přidal ještě pár birdie i na konci, a nakonec z toho bylo vydařené kolo. Škoda, že to nevyšlo úplně, ale i tak super.“

V samém závěru kola se dostal do hry o titul a ve vzduchu visela možnost rozstřelu, což v něm vyvolalo vzpomínky na předchozí ročník: „Vzpomínal jsem na minulý rok, nebudu lhát. Říkal jsem si, že kdybych se dostal do playoff, docela bych si věřil, protože loni se mi v něm dařilo. Hlavně jsem se ale soustředil na hru před sebou. Nesledoval jsem moc čísla a to, jak na tom kdo je, chtěl jsem prostě na posledních třech jamkách zahrát co nejnižší skóre.“

Druhá příčka tedy nakonec zůstala na Jakuba Dalibora Sutora, kterému obhajoba unikla o dvě rány po kolech 71, 72, 68 a 67 a celkovém skóre 278 ran.

Stejný výsledek 278 ran zahrál i Bence Bertényi, vzhledem k horšímu skóre v posledním kole ale bral třetí, bronzovou příčku.

Ženská část turnaje přinesla strhující souboj, v němž nakonec kompletní stupně vítězů obsadila trojice Barbora Bujáková, Kristýna Vohralíková a Sofie Hlinomazová. Po prvním kole se na čele usadila Bujáková s výborným výsledkem 69 ran, zatímco Vohralíková i Hlinomazová vstupovaly do turnaje se shodným skóre 73 ran.

Druhé kolo výrazně zamíchalo pořadím na čelních pozicích. Bujáková zopakovala 69 ran a udržela si vedení se součtem 138 ran. Za ní se však odehrál velký posun: Vohralíková předvedla nejlepší výkon turnaje za 66 ran a poskočila na samostatné druhé místo se 139 ranami, pouhou ránu za lídryní. Na třetí příčku se skvělým kolem za 67 ran posunula Hlinomazová se součtem 140 ran.

Třetí den přinesl na medailových pozicích další rošádu. Bujáková zapsala 72 ran a udržela první místo se 210 ranami. Hlinomazová rovněž přinesla 72 ran, což ji se součtem 212 ran posunulo na druhé místo, dvě rány za Bujákovou. Vohralíková po 74 ranách klesla na třetí příčku se 213 ranami.

Ve finálovém kole mocně útočila Vohralíková, která díky 70 ranám poskočila na konečné druhé místo s celkovým skóre 283 ran (73, 66, 74, 70). Hlinomazové se závěr nepovedl podle představ, po 75 ranách zakončila šampionát na třetím místě se součtem 287 ran (73, 67, 72, 75). Barbora Bujáková si finálovým kolem za 71 ran a celkovým skóre 281 ran pozici lídryně o dvě rány pohlídala a na konci se mohla radovat ze zisku titulu mezinárodní mistryně ČR na rány.

Hodnocení celého turnaje začala Barbora Bujáková vzpomínkou na úvodní kolo: „První kolo bylo takové nejvíce pohodové. Nepadly žádné bogey, byla z toho bogey-free skórkarta, což se vždycky hraje fajn. Trefovala jsem hodně greenů a vždycky jsem tam dala dva putty, takže to byly doklepy do paru. Navíc mi tam spadly nějaké birdie, takže první kolo bylo z mého pohledu nejjednodušší a nejméně hektické.“

S postupem času se však podmínky i atmosféra na hřišti začaly proměňovat a při vzpomínce na druhé kolo doplňuje: „To už bylo trošku náročnější, protože docela foukalo a já jsem nebyla s ranami tak přesná. Naštěstí se mi na každé bogey podařilo zahrát více birdie, takže z toho nakonec bylo skóre mínus tři. Udržela jsem to v pohodě, i když už se objevovaly drobné chybičky.“

V závěrečných dvou kolech už gradoval souboj o mistrovský titul a nápor na psychiku výrazně zesílil: „Třetí kolo bylo hodně náročné. Šly jsme totiž ve stejném flightu třetí i čtvrté kolo, a když hrajete s holkami, které vidíte na vlastní oči, jak hrají, a skóre si neustále počítáte, pracují nervy. Je to něco úplně jiného, než když nevíte, jak na tom soupeřky jsou. Byly tam i nesmyslné chyby, trochu z únavy a možná i z toho tepla. Ve čtvrtém kole už šly nervy naplno. Tam už to bylo čistě o soustředění se ránu po ráně a o tom to zvládnout, protože vývoj se dá otočit během jediné jamky, stejně jako se to povedlo mně. Čtvrté kolo bylo jednoznačně nejnáročnější.“

Nejdramatičtější momenty přišly v samotném závěru, kdy bojovala o udržení těsného náskoku: „Na poslední jamce jsem věděla, že vedu o dvě rány. Věděla jsem také, že fouká vítr více zprava proti, takže se nebudu cpát přes pravý bunker. To mi bohužel nevyšlo. Na týčku jsem trochu zatuhla, trefila ránu patkou driveru a míč moc neletěl. Ani jsem nevěděla, kde přesně skončil, ale někdo mi říkal, že bunker přelétl, tak jsem byla v klidu. Když jsem k němu přišla, zjišťovala jsem, že leží v bunkeru. Pořád jsem zachovávala klid a říkala si, že dám ránu na green, dva nebo maximálně tři putty, a stále by to mělo stačit na vítězství. Jenže z bunkeru přišla topnutá rána, což mi vůbec nevyšlo. Kiky (Vohralíková) pak poslala svůj míč na nějakých pět až šest metrů k tyči, takže jsem věděla, že to musím uhrát. Navíc ta pin pozice nebyla vůbec lehká, takže jsme s caddy vymýšlely, jak to zahrát. Diváci a kamery okolo tomu na klidu taky nepřidají. Nakonec jsem přihrála k tyči na pár metrů a věděla, že mi stačí dva putty. Chtěla jsem si to jen bezpečně přihrát, ale ono to tam nakonec spadlo přímo do jamky, takové malé štěstíčko na závěr.“

Získaný titul pro ni po náročném období znamená mimořádně silný zážitek: „Mám z toho moc hezký pocit. Já jsem ještě žádné mistrovství nevyhrála, s holkami se nám povedlo vyhrát jenom extraligu, jinak jsem se vždycky motala kolem druhého, třetího nebo bramborového místa. Je to pro mě nádherná vzpomínka, o to více po vynucené pauze operací. Budu na to vzpomínat moc ráda.“

Výsledky CZECH INTERNATIONAL AMATEUR CHAMPIONSHIP 2026 presented by Raiffeisenbank najdete zde.

Připravil: -vrk-
Foto: Zdeněk Sluka