Holky mě motivují, bez nich bych na profesionální kariéru nemyslela

Na nedávno skončeném individuálním Mistrovství Evropy žen ve Francii jsi skončila na děleném čtvrtém místě, což je historicky nejlepší umístění české hráčky na tomto turnaji. Jak vnímáš tento úspěch a očekávala jsi před turnajem něco podobného?

Rozhodně ne, jelikož týden před tím jsem byla s rodiči na dovolené, a přestože jsem tam trénovala, nebylo to úplně podle stanoveného plánu od našeho kouče Harryho Scotta. Takže jsem tam jela s tím, že chci hrát co nejlépe a načerpat další zkušenosti. Určitě to je zatím můj největší úspěch, takže to hodnotím velmi pozitivně.

Turnaj se hrál na hřišti Golf de St. Germain a podle výsledků se zdá, že nabízelo hodně příležitostí ke skórování. Jaký to byl rozdíl oproti těžkým podmínkám na hřišti Conwy ve Walesu, kde jsi zhruba před třemi týdny odehrála Mistrovství Evropy družstev žen? A co vlastně tobě osobně více sedí? 

Ve Walesu to asi pro nikoho z našeho týmu nebyla úplně komfortní destinace, ale zase nám to dalo nějaké další zkušenosti. Linksový golf často nehrajeme a je potřeba ho také trénovat. Ale podmínky byly opravdu náročné. Saint Germain bylo naopak relativně skórovací hřiště, sice v některých místech užší, ale stále existoval prostor k drobným chybám. Nicméně člověk hrál po solidních drivech do green devítku nebo wedge, ve Walesu když foukalo proti, tak to také někdy byla třeba trojka dřevo. Takže na linksu dobrá zkušenost, ale nejsem na to úplně trénovaná a více jsem si užila rozhodně Francii :).

Zůstaňme ještě ve Francii. V závěrečném kole to chvíli vypadalo, že bys mohla bojovat i o titul. Na scoreboardu ses dotahovala na své soupeřky. Nakonec z toho bylo zmiňované čtvrté místo. Jak bys popsala vývoj finálového kola?

Začala jsem skvěle, po třech jamkách jsem byla -2 a tím jsem se dotáhla na vedoucí hráčky, které teprve startovaly. V tu chvíli jsem dělila první místo. Pak jsem se asi trochu zalekla a střed kola jsem neodehrála úplně ideálně. Bylo tam několik ubojovaných parů a dvě bogey. Ale jsem ráda, že se mi podařilo se opět nastartovat a v závěru kola jsem zahrála dvě birdie, čímž jsem se vrátila zpátky do první pětky. Ale popravdě jsem se ten den necítila jako vítězka. Neměla jsem ten správný vítězný mindset. Večer před závěrečným kolem jsem si říkala, že když se mi povede zahrát šest, sedm pod par, mohlo by to stačit, ale ukázalo se, že ne. Vítězné skóre se zastavilo na -19 a k bronzové medaili mi chyběly tři rány. Takže jsem na druhou stranu ráda, že jsem nemusela po turnaji přemýšlet, kde jsem zbytečně ztratila jednu ránu.

I když se jedná o individuálně organizovaný výjezd, na turnaji s vámi byl hlavní kouč Harry Scott. Jak ty osobně vnímáš přítomnost reprezentačního kouče na podobných akcích a ovlivňuje to pozitivně tvůj výkon nebo si jedeš spíše svou rutinu?

Určitě bylo fajn, že tam s námi Harry byl. Konkrétně u mě strávil spoustu času, za což jsem byla moc vděčná. Cítila jsem podporu. Navíc mě podpořily v posledním kole i naše holky. Přišly mi fandit na několik posledních jamek, takže jsem cítila takového týmového ducha. Na druhou stranu je pravda, že na takovou akci jedeme po vlastní ose a máme každá svůj režim. Někdo cestuje s rodiči, já většinou sama. Z logistického hlediska to tak pro mě není vždy úplně jednoduché. Takže jsem za každou pomoc ráda.

A pomůže přítomnost kouče také v přípravě na samotnou hru a tvorbě strategie?

To určitě ano. Harry s námi byl na cvičném kole, probírali jsme spolu strategii některých jamek, a ještě jsme si před začátkem turnaje večer volali ohledně některých ran z týčka. Mám ráda, když jdu na odpaliště a vím přesně, co budu hrát. Ve Francii bylo strategické hřiště a já si chtěla být jistá, že moje strategie je správná. To mi psychicky hodně pomáhá.

Jak ti vlastně vyhovuje spolupráce s Harry Scottem?

Vyhovuje. Nezažila jsem sice příliš jeho tréninkových kempů, protože jsem v tomto období vždy v Americe, ale voláme si spolu každý týden a konzultujeme turnaje a tréninky. Přes prázdniny pak Harry vymyslel tzv. „Monday Ladies Club“, což byly společné tréninky pro hráčky na Zbraslavi. Bylo to fajn se tam potkávat, tmelilo to partu a i se lépe trénovalo.

Když mluvíš o partě, ve Francii vás bylo šest Češek. Cítíš na podobných akcích, že jste tým nebo je to hodně individuální?

Určitě tam nějaká forma týmové podpory je, například jsme se domlouvaly na společném tréninkovém kole a tak. Ale jinak je to složité, protože, jak jsem říkala, každý si to zařizuje sám, každý bydlí jinde, dopravuje se jinak. Úplně to koordinovat nejde. Takže bavíme se, fandíme si, ale stále to beru jako individuální akci.

Máš za sebou poměrně úspěšnou část sezóny, jaké poznatky si z Francie odvážíš? Cítíš větší motivaci do dalších turnajů a co ti tento úspěch ukázal?

Samozřejmě jsem teď začala více přemýšlet na tím, kam to chci s golfem dotáhnout. Myslím, že jsem i sama sobě dokázala, že na to herně mám a že by to mohla být cesta. Já jsem člověk, který spíše hledá na své hře negativa. Když jsem šla ve flightu se Savannah (pozdější vítězka Savannah de Bock), tak na to, že jí je teprve šestnáct let, tak má neuvěřitelnou krátkou hru. V ranách do 100 metrů mě prostě převálcovala, pokud netrefila green, vždy se zachránila. Měla snad 100% scrambling. Takže vím, že na sobě musím ještě hodně zapracovat.

Dlouho se u nás čekalo na nějaké významné golfové úspěchy. Jasně, byla tady Klára Spilková, pak najednou Ondřej Lieser, ale tím to končilo. V poslední době se objevilo spoustu dalších českých tváří na Ladies European Tour a s výbornými výsledky. V podstatě celá jedna generace, která spolu hrála, to dokázala a dostala se na tour a hraje tam výborně. Je to ten okamžik, na který český golf čekal a který potřeboval? Dodá to mladým hráčům motivaci a ukáže, že je to dosažitelné?

Pro mě určitě ano. Když si vezmu například Sáru Kouskovou nebo Janou Melichovou, které znám velmi dobře ze Zbraslavi. Věřím, že kdyby ony nepřestoupily k profesionálkám a nezačaly hrát na túře, šly by po studiích normálně někam pracovat, tak se pravděpodobně rozhodnu stejně. Vždycky pro mě totiž byly vzorem. Takže je to určitě jeden ze základních kamenů pro to, aby se tu začal brát golf vážně. Lidi musí věřit, že to má budoucnost. Dalším důležitým faktorem je, že tu máme dlouhodobě turnaje LET Access Series a Ladies European Tour. Dává to příležitost poměrně široké skupině hráček zahrát si na této úrovni a díky výměnnému programu volných karet můžeme získat zkušenosti také z turnajů v cizině. Je to velmi důležité, protože pak když některá z nás hraje např. Q-school, tak jsme na podobné prostředí a tlak zvyklé a nerozklepou se nám tolik kolena. Podívejte se na Janu Melichovou, co dokázala. Kdo by řekl před rokem, že vyhraje turnaje Ladies European Tour a bude dnes hrát major ve Skotsku. Když mi bylo deset, dvanáct, tak jsem si říkala, ty bláho, Ladies European Tour, kdybych se tam dostala, to by bylo haló. A podívejte se, dnes tam máme pět, šest holek a mají výsledky. Takže to určitě jde správným směrem a ten skok v posledních dvou letech je obrovský.

Blíží se Mistrovství světa družstev ve Francii, na které jsi byla nominována. Jak se těšíš na hřiště Le Golf National, kde se hrál poslední Ryder Cup a cítíš určitou zodpovědnost jako nejstarší a nejzkušenější hráčka našeho týmu?

Jo těším se moc. Bude to moje premiéra na MS a hřiště budu hrát také poprvé. Sice jsem koukala na Ryder Cup, tak si některé jamky trochu pamatuju, ale hrát ho bude samozřejmě něco úplně jiného :). Budu se snažit plnit roli leadera, ale i ostatní hráčky, Denisa a Agáta, jsou velmi zkušené. Vždyť Denisa má za sebou řadu úspěchů a start na Junior Solheim Cupu. Takže v tom nevidím problém.

Jaké jsou tvoje plány po mistrovství světa?

Vracím se do Ameriky na svou univerzitu v Marylandu. Tam mě čekají ještě dva roky studia a golfu. Chci se v zámoří postupně připravovat a zlepšovat a až dokončím školu, chtěla bych být co nejlépe připravena na evropskou Q-school. Ale aktuálně jsem rozhodnutá, že chci golf zkusit. Už to pro mě znamená tolik, že si nedovedu představit, že bych ze dne na den skončila. Ale vím, že nechci skončit jako hráčka, která bude bezprizorně cestovat po světě bez úspěchů. Pro rodiče je stále ještě vzdělání důležitější než golf. Já to chápu. Po návratu bych si chtěla dodělat v Česku inženýra. Ale také vím, že bych chtěla zkusit hrát Ladies European Tour.

Foto: Zdenek Sluka