Melecká po raketovém vstupu do univerzitního golfu: Dělám, co mě baví

A přestože si v Americe ještě stále teprve zvyká, svého kroku nelituje.

Při vaší teprve třetí účasti na univerzitním turnaji v USA jste dosáhla na vítězství v individuálním hodnocení. Společně s týmem jste na The Johnie Imes Invitational navíc získaly druhé místo. Jak se takový výsledek zrodil?

Tvrdou dřinou a poctivým tréninkem. Zpočátku soutěže jsem byla sice trochu nervózní, ale nakonec z toho bylo skóre -1 po prvním kole. Večer před druhým kolem jsme s trenérkou mluvily o trpělivosti a sebevědomí. Ráno jsem do toho šla naplno, chtěla jsem si to prostě užít a nemyslet na to, kolik jsem dala birdie nebo kolik jamek mám do konce. Soustředila jsem se na ránu po ráně a dařilo se mi umisťovat rány do správných míst na fairwayi i na greenu. Hned po druhém kole za 66 ran jsem v ještě ten den rozehrála třetí kolo, protože kvůli špatné předpovědi počasí jsme musely odhrát dvě kola. Padla na mě však trochu únava, protože jít bez pauzy dvě osmnáctky za sebou je náročné jak na fyzičku, tak na psychiku. Snažila jsem se od všeho oprostit a brát to jako nový den, což ale moc dobře nešlo. Pocity z výborného kola však ve mně pořád byly a možná mi to pomohlo, myslela jsem pozitivně.

V týmu jste spolu s dalšími sedmi hráčkami, turnaj si ale mohlo zahrát pouze pět hráček. Jak jste se dostala do nominace pro turnaj?

V Americe je zvykem hrát kvalifikační kola, po kterých jsou hráči nominováni do turnajů. Hráli jsme pět kol - třikrát osmnáct jamek a dvakrát devět jamek. Hráli jsme na čtyřech úplně neznámých hřištích bez cvičného kola, bez birdie karty, bez drivingu. Trochu jsem se obávala, jak v silné konkurenci obstojím, ale nakonec jsem kvalifikaci zvládla dobře a začínala turnaj z druhé pozice v týmu. 

Pak vás čekal poměrně náročný test na 6204 yardů dlouhém hřišti The Club at Old Hawthorne. Podle výsledků se dá soudit, že vám délka nedělala žádné problémy…

Hřiště je docela dlouhé a má také dost vodních překážek, navíc ještě v průběhu turnaje dost foukalo. Na jednom čtyřparu jsem musela dokonce hrát trojku dřevo do greenu, ale poradila jsem si s tím dobře, hodila jsem si to metr od tyče. Na dvou pětiparech jsem zasáhla green druhou ranou, a jednou z toho byl i eagle. Delší hřiště mi nevadí, naopak na nich hraju lépe.

V Americe jste teprve měsíc. Jak rychle si zvykáte na nové prostředí?

Pomalu si zvykám na všechno. I když na některé věci si nezvyknu asi nikdy. Třeba na přechlazené místnosti a led v nápojích.

A co rodina? Tam vám nechybí?

Přiznávám, že jsem se hodně dlouho rozhodovala, jestli univerzitní golf zkusit. Opustit rodinu a přítele bylo těžké rozhodnutí, ale rozhodla jsem se do toho jít a teď už jsem ráda, že jsem tady. Život je tu fajn, školu má třikrát týdně, trénink šestkrát a chodíme hodně na hřiště. Prostě dělám, co mě baví.

Jaká byla vaše další varianta? Vysoká škola v Česku?

Ano. Další variantou byla Přírodovědecká fakulta v Olomouci.

Proč jste nakonec zvolila East Tennessee State University?

Měla jsem několik nabídek na studium v USA. ETSU jsem si vybrala po telefonickém rozhovoru s trenérkou. Vsadila jsem na první pocit, který jsem po rozhovoru s ní měla. Ale rozhodoval také zajímavý program turnajů a tým, který hraje v první divizi i možnost výběru studijního oboru. V poslední řadě také poloha státu Tennessee. Je tu příznivé klima, a tedy možnost hrát golf téměř po celý rok. Žádné hurikány, zemětřesení, ani povodně.

Zmínila jste tým. V něm jsou kromě vás dvě Američanky a zbytek týmu tvoří hráčky z Asie. Jak s děvčaty vycházíte?

Velmi dobře. Holky jsou ochotné a zpočátku mi dost pomáhaly. Jsem ubytovaná v kampusu v hezkém třípokojovém bytu společně s další hráčkou z týmu. V něm jsou kromě mě a Američanek hráčky z Koreje, Indie, Malajsie a Thajska. Takže dost exotické země. Víc mi vyhovuje angličtina Američanek, ale i s ostatními se samozřejmě domluvím.

V čem tkví síla asijského ženského golfu podle nadějné české amatérky?

Jsou to velké dříčky. To je asi ten hlavní důvod, proč už několik let dobývají ženský golf. Když si vezmu kvalifikaci na náš poslední turnaj, kvalifikovaly se do něj právě Asiatky. Žádná z Američanek nehrála. 

Nepříjemností univerzitního golfu je dlouhé a vyčerpávající cestování. Někdy hráči absolvují několik hodin v autech, na letištích. Jak přesuny z turnaje na turnaj zvládáte vy?

První semestr je náročný ve svém začátku. Odehrály jsme už tři turnaje a jeden další mě čeká za čtrnáct dní. Až pak bude více času na trénink, školu a regeneraci. Na turnaje v blízkosti jezdíme velkým společným autem, na vzdálenější létáme letadlem. Už se moc těším na příští semestr, v kterém nás čeká pět turnajů a jeden je dokonce na Havaji. Tak doufám, že si užijeme taky moře, pláže a relax.

Studium máte teprve před sebou, ale vaše golfová kariéra je už v plném proudu. Díváte se už teď dopředu, kam by se mohly vaše další kroky ubírat?

Snažím se užívat si přítomnost a moc nepřemýšlet o tom, co bude. Kam mě to zavede, to ještě pořádně nevím.